Jak jsem šel do laděného podvozku

Po desetilété pauze s off-road motorkama jsem nějak dospěl k moudrému rozhodnutí, že je načase oprášit starou výbavu a znovu to rozjet v terénu. Pro moje první vyjížďky jsem zneužil stařičkou DT 250 MX, která mi do té doby stála s veteránskými značkami pod plachtou. Myslel jsem, že se jen tak projedu po lesních chodníčcích a budu spokojený. První vyjížďka byla ještě OK, na druhé už jsem dostával motorku docela snadno na její limity, no a při třetí jízdě už jsem ji nehezky oštípal. Takže dost, tudy cesta nevede. Zaprvé je škoda ničit starou krásku a za druhé – opravdu na to nestačila. Takže přišlo další moudré rozhodnutí – nutně potřebuju odpovídající motorku. Trošku jsem připravil situaci doma a pomalu se rozhlížel po inzerátech. Víceméně náhodou jsem zrovna v té době dostal info od svého dlouholetého zákazníka – prodává svou vyšlechtěnou YZ 250, krosová motorka ovšem s důkladnou úpravou pro enduro použití (závaží na klice, převodovka z WR-F, přívěra z enduro modelu, 18“ kolo, změkčený podvozek), navíc po velkém servise motoru i podvozku. Japonské motorky mám radši než KTM, cena byla taky lákavá – takže jsme si plácli. Dobrodružství začíná!

První poježdění

Moje první zkušenosti s novou motorkou jsem si odbyl v lese za barákem. První jízda mě krutě trestala. Deset let pauzy je sakra znát, navíc nejsem typ, který tráví volný čas v posilovně, takže síly ubývaly děsivým tempem a po hoďce plácání se po lese jsem vyřízený mířil domů. Holt budu muset trénovat… Ale ten výkon, ta lehkost – už se těším na další ježdění. Další týden jsem si domluvil projížďku na chemickém cross-country okruhu se Strejdou Enduro. S Danem jsem horko-těžko odkroužil 4 kola (s pauzama). První kolo na seznámení hodně vlažným tempem, ve druhém jsem zkusil trošku tahat, ale dostal jsem jen ke křečovitému střídání dvojky a trojky, k nesmělému přidávání a panickému brždění. Ve třetím kole šly síly rapidně dolů a čtvrté kolo jsem vyloženě odtrpěl. Děkuju vysmátému Danovi, který se při mém tempu vyloženě nudil a kompletně vyšťavený a lehce demotivovaný jedu domů.

No prostě trénovat, nic jiného to nechce.

Faryn vstupuje do hry

Po víkendu večer volá Faryn: „potřebuju desky na KTM, předek plus zadek, řetězovku na Advíka 990 a sadu plastů na šestnáctkové EXC. Neposílej to, potřebuju to rychle, tak mi to prosím přivez. A vem sebou motorku, trošku se projedem.“ V duchu hesla „jsme mladí-chceme žít“ si říkám proč ne a ráno vyrážím s motorkou na vozíku směr Bečva. Vyřizujeme pracovní věci a skáčeme na motorky. „Faryn, ale šetři mě, sedím na tom potřetí a zatím to se mnou docela cvičí“. „Jo jo, neboj“ dostává se mi ujištění a vyrážíme. Faryn mě vede krásnými chodníčky, jehličí, hlína, drážky, kameny, výjezdy po schodech z kořenů, rychlé vypalovačky – prostě ideální směs všech typů terénů. Jedu za ním co mi síly a odvaha dovolí, stojí mě to strašnou námahu a stejně pořád vidím jak se mu vesele třepe zadní blatník a pořád mi ujíždí. A to tu svoji čtyřipade jenom lechtá, vždyť to slyším... Ale je hodný a občas na mě někde počká. Nedostávám ale žádný čas na odpočinek, jenom otázka očima: všechno OK? a zase letí dál. Zadýchaný, zpocený a vysílený se z posledních zbytků energie vykodrcám s nohama na zemi po třiceticentimetrových schodech z kořenů a demonstrativně vypínám motorku – potřebuju pauzu! Po chvilce oddechu si prohazujeme motorky, to mi ještě scházelo… Beru EXC 450 a vyrážím za Farynem. Ale co čert nechtěl, zase dramaticky ztrácím tempo. Slyším z dálky jak moje YZ ječí v otáčkách, do kterých jsem ji zatím vůbec nebyl schopen dostat a bublám si to na KTM na jistotu kupředu. Motor je ostrý ale čitelný, ale co vnímám daleko víc je rozdíl v podvozku. Motorka se prostě s jistotou valí kupředu bez ohledu na nerovnosti a díry. Začíná mi to v hlavě vrtat. Dojíždím čekajícího Faryna a beru si zpět svou Yamahu. „Tak co, jaká je?“ Faryn „příjemná lehká motorka, příjemný zátah motoru, zadek je docela v pohodě, ale předek je hrozně nervozní, pořád musím chytat odskakující přední kolo, musí tě to strašně ubíjet“ Taky, že jo! Beru zpátky svoji motorku a jedeme dál. Já plný odhodlání, že když na ni mohl letět on, dokážu to já taky. Chachá, houby! První rychlá rovinka mě trestá. V pěkně svižném tempu si před dírou elegantně přizvedávám přední kolo abych vzápětí narazil na díru druhou, do které jsem přední kolo přímo zapíchl. Krásný lavor, jako kolo od Tatry. Dostávám hroznou bombu na ruce, potom škubnutí řidítky, následuje přivření očí a sevření zadku. Motorka se žvejkla ale nějak jsem to ustál a přistávám na obě kola ale kus dál a naštorc. Takže s pokorou ubírám na své obvyklé turistické tempo a jedu dál. Ale ne, nedá mi to – prostě musím přidat. Tentokrát mě vyškolí zatáčka s drážkama. Přiletím k zatáčce, dramaticky brzdím a vybírám kam to pošlu. Ze vnitřku mě to táhne ven - jéé sletím do drážky – škub škub řidítkama – no tak to vemu venkem – sakra nevlezu se – no nic, vemu to mechem… Po hodině a půl se vracíme k Farynovi do dílny. „Hele, ty se na té motorce strašně trápíš, nechceš mi ji tady nechat na úpravu?“ Vůbec jsem si nebyl jistý, že do ni chci hned po nákupu sypat další peníze, tak se kroutím „no nevím, já ještě nejsem vyježděný, abych to vlastně potom dokázal ocenit, tak možná až trošku potrénuju, anebo přes zimu? A taky ty gumy bych měl přezout, ono už mi to na nich trošku ustřeluje… A já si vlastně ani neumím říct, jestli to je tvrdé nebo měkké… mě to asi takhle stačí...“ Faryn se usmívá „když to necháš takhle, tak se akorát naučíš, že je správné jezdit pomalu a pak už to z hlavy nedostaneš, navíc zbytečně ztrácíš spoustu sil, když se s tou motorkou pořád pereš. Nech to tady a přijeď za dva dny, věř mi, že budeš spokojený“ Tak jsme si plácli, budem dělat komplet předky i zadek, ať to má nějakou kulturu.

Doma jsem se po téhle vyjížďce skoro nedokázal najíst. Hlavně předloktí a záda se ozývaly až do rána.

Průběh úpravy

Druhý den mě Faryn zásoboval fotkama a informacema z průběhu prací. „podívej se jaký jsi v tom měl olej“ „sekanec na levé trubce“ „tady je vidět jak to někdo mastil hasákem“ „futro vydřené v místě nad zásekem“ „tady stopy od šroubováku, mechanik to zřejmě natloukal na sprosťáka“. Prostě kompletní informační servis, všechno nafoceno, všechno zdokumentováno. Domluvili jsme se, že to tedy udělá zgruntu všechno. Když už jsem se rozhodl, tak ať to stojí zato. Čekáme ještě na nějakou originál Kayaba manžetku do střev a domlouváme předání na další den.

Test po úpravě

Dojíždím k Farynovi natěšený jak malé děcko. Už krátká projížďka na jeho KTM první den mi poodhalila kouzlo jízdy na dokonalém podvozku, ale vyzkoušet všechny ty finty na vlastní motorce – to bude jiná káva. Přijíždím o půl hoďky dřív a motorka se teprve kompletuje. A to mám docela radost, alespoň trošku nakouknu pod pokličku. Ptám se, co ten sekanec na trubce. „To je problém“ říká Faryn „ přes ten zásek by ti to pořád tlačilo olej ven, a navíc to zase sebou bere bordel dovnitř, proto jsi měl i ty nové futra tak rychle zničené. Dal jsem ti tam jiné, zdravé trubky, mám tady pár rozebraných starých tlumičů“ Padá mi čelist. Tak tomu teda říkám kompletní servis. Nové trubky, které nikde samostatně nekoupíte, navíc do druhého dne, a ještě navíc za velmi přátelskou cenu – tohle zaslouží ocenění! Prohlížíme ještě staré poškozené věci, ale já už hlavně spěchám za řídítka. Zvědavost je obrovská a navíc se teď brzy stmívá. Tak jedem jedem! Vyrážíme na stejný okruh jako před dvěma dny. Po krátkém přejezdu vjíždíme do lesa a já začínám v přilbě zářit nadšením. „Jak jsi to sakra udělal? Co to je?“ Motorka se chová jinak, ale diametrálně jinak. Ze zvyku jedu stejným stylem jako poprvé – dlouhý kamenitý chodník do kopce – jsem připravený vybírat správnou stopu, řešit nárazy od kamenů a kořenů před sebou, ale ono se nic neděje. Tam kde mě řidítka kopala do rukou a vyhazovala ze směru si to teď štráduju jako pantáta. Tak co s tím? No přidám! Žádná opatrná dvojka! Pěkně ji roztočit a šup tam trojku. Motorka neprotestuje a mě zalívá vlna euforie a adrenalinu. Žádné hledání ideální stopy se nekoná, prostě jedu - letím. Zkoušíme prudké sjezdy, které jsem jezdil se strachem z drážek. Tak pěkně do stupaček, zadek nad blatník a fičíme dolů. Vybírám si, kterou stranou pojedu, rigol uprostřed přejíždím zleva doprava, žádné chytání předního kola do pasti se nekoná. Začínám být namachrovaný a zkouším dělat kravinky – z utopené stezky si vyjedu mimo chodník do mechu a zase hupsnu zpátky, v rovných zatáčkách si nechávám zadní kolo trošku ulítnout za plynem ven – no prostě věci, na které jsem předtím absolutně neměl ani pomyšlení, ani čas, ani energii. Teď to všechno jde tak nějak samozřejmě a lehce. Jedu s obrovskou radostí a užívám si to úplně jinak. Faryn už na mě prakticky nikde nečeká, plynule jsem přešel na jeho tempo a kilometry naskakují znatelně rychleji než při první jízdě. Přijíždíme opět k obávaným schodům z kořenů, které mě minule stály spoustu sil. Nebudu kecat, že jsem to teď vyletěl jako mistr světa, ale posun tu je. Čtyřikrát jsem si šlápl na zem, ale jsem nahoře daleko snadněji než poprvé. Tady je poznat jak zadní tlumič dokáže držet kolo v kontaktu s podkladem a tlačí motorku vpřed. Konečně si dáváme první pauzu na hřebenu. Faryn chce znát mé první dojmy a usmívá se pod vousy, když na něho sypu svoje nadšení. Šroubovákem doladí o dva kliky kompresi na předku a pojedem dál. Dostávám pokyn „ten chodník, co jsem teď jeli pojedeme zpátky. Víš, že tam není žádná past, tak tomu zkus sypat co půjde. A vůbec nevybírej cestu, jeď klidně přes ten největší bordel!“ No tak to díky za takovou radu, to mi, kámo, asi hlava nedovolí. Tak ale zkusím to. Vystřelím za Farynem, který nečeká a valí pryč. Se zatnutými zuby roztáčím YZ a „letím“. „Přes bordel ale nepojedu, nejsem blbej“ říkám si, ale pak tak nějak sleduju, že v tomhle tempu už ani není prostor vybírat si lepší nebo horší cestu, takže to pálím, kde mi to zrovna vyjde. Motorka se s tím v té rychlosti vypořádává snad ještě snáz, neuvěřitelné. Zase získávám víc jistoty, zase posunuji své psychologické hranice. Hrdinství mi stoupá do hlavy, tak se začínám navíc na motorce více pohybovat a pracovat tělem – další progres. Před vlnkou se zhoupnu a znalecky odlehčuju v tom kalupu přední kolo, když v tom doprdelééé – zas ten lavór! Tak to bude můj konec – v téhle rychlosti s tím už nic neudělám, a když tam vletím takhle tak je po mě… Zase přivírám oči a čekám strašnou ránu. Bum, je to tady! No, ale žádná hrůza, spíš jenom takové žuchnutí. Motorka zůstala naprosto stabilní, pořád jsem v původním směru a v původním stavu. Dostat se do téhle situace se svou „starou“ motorkou, počítám, že by to skončilo parádním saltem. Tak to by stačilo, jedem zpátky – tohle nekonečné posouvání limitů hned první den by mohlo taky špatně skončit. Krásnými chodníčky se svižně vracíme k Farynovi do dílny. Zářím nadšením a sypu ze sebe dojmy. Až za chvilku mi dochází, že jsem fyzicky úplně v pohodě. Bodejť by ne, poprvé jsem se tam trápil hodinu a půl, teď jsme to proletěli za hoďku i s přestávkou pro doklikání. Faryn se jen usmívá a balí cigárko. Je znát, že tohle nezažil poprvé, a užívá si, když je zákazník spokojený. Tak ještě pár posledních instrukcí a už za tmy přivazuji motorku na vozík a loučím se.

Co mi to přineslo

Musím znovu připomenout, že jsem v podstatě začátečník, takže ani po těch kouzelných úpravách určitě nejsem schopen nastoupit na start nějakého závodu a zajet zázračný výsledek. Jsem si ale jistý, že motorka se posunula o obrovský kus směrem kupředu a díky tomu i já dokážu při svém skillu jet úplně jiným stylem než dřív. Je to hlavně o získání větší jistoty, o odblokovaní zažitých zlozvyků, o šetření síly – tohle všechno v součtu otevírá cestu k získávání vyšší rychlosti a prostoru k pilování techniky. Předtím jsem se plácal na pokraji sil, teď se vezu a ladím techniku. Upřímně můžu napsat a podepsat, že je to nejlepší investice do motorky, jakou jsem kdy udělal.

Pokud plánujete tuhle úpravu, dejte si to už se vší parádou. Ono to jde řešit i poštou, ale daleko lepší je tomu obětovat dva dny, a vyzkoušet si vlastní motorku na stejné trati před i po úpravě. Při projížďce lépe vysvětlíte co vás trápí a co chcete vyřešit, a taky si vzápětí můžete ověřit nebo doladit jak se to povedlo. Navíc, čím kratší budete mít mezeru mezi projížďkou na původní a upravené motorce, tím víc budete ohromeni kouzlem laděného podvozku. Takže domluvte si termín s Farynem – dojeďte na první projížďku – večer si skočíte s bábovkou na wellness – druhý den MEGA první projížďka na upravené motorce, a večer jste doma. Doporučuji!

M